Slyším v listech šeptání, ó hlasy!
Chytám úsměvy, jež po vás, stromy, vrou!
moje bytost k vám se všecka hlásí,
v květ váš duše hnízdo uplétá si;
u vás být by chtěla chvílí veškerou.
Unavena žitím v stálém shonu
po něčem, co žití nikdy nepodá,
dávno svržena snů zlatých s trónu,
těžko jde v tom kruhu miliónů,
jímžto z hloubi zoufalosti pohrdá.
S vámi žít! tak na výsluní léta,
v žáru, který v barvách žhavých pěje si,
vydýchat se vůní v úhly světa,
a pak svadnout, dřív než zima kletá,
pod modrými, slunečnými nebesy!