Slyšíte roveretský zvon, jak kvílí?
slyšíte jeho vyčítavý hlas?
zní do svědomí světa, probudí-li
v něm lidskost znovu, uspávanou v nás.
Slyšíte roveretský zvon, jak stená
a bledé stíny vyvolává ven
z těch hrobů rozsetých tu, beze jména,
krvavé svědky zoufanlivých scén?
Slyšíte roveretský zvon, jak úpí?
vdov, sirotků to milionů pláč;
žal mass v něm vyje pudový a tupý,
že umřít by se chtělo srdci radš!
Slyšíte roveretský zvon, jak bije
tluk srdcí národů v něm na poplach?:
„Řev válek stavte, míru melodie
ať nad dětmi zní v jejich kolébkách!“
Slyšíte roveretský zvon, jak touží,
než v tichém záření hvězd oněmí?
co sladká ozvěna se světem dlouží
a zmírá: „Pokoj lidem na zemi!?“