Tolik zoufalosti, ej!
a zas naděj svítí;
ruce sepneš: Bože, dej,
zachraň z vlnobití!
Svobodu’s nám vlídně dal,
bylo předsvítání;
ale soumrak trvá dál,
den? ach, ani zdání!
Pořád je to starý svět,
nikde obrození;
spásy nikde nevidět,
nejsme přerozeni.
Schází ten tvůj tvůrčí dech,
lidu hruď by provál;
svoji rosu skanout nech,
by tě zamiloval!
Jako byli Otcové,
ať jsou zase syni;
skonej na nás dílo své,
tvoji ať jsme nyní!