Opojnou vůní, až se dech tají,
dýchá dnes bílý jasmínu květ;
zdá se mi, slyším anděly pět,
slétají s nebe k našemu kraji.
Perutě jich zřím, v barvách duh hrají,
tichounký k zemi jejich jest let,
nebeskou písní chví se jich ret –
Madonně svaté kořiť se zdají.
Do větví hvězdy jak by se vpletly,
krůpěje rosy v lupenech zkvetly,
z dálky zní tklivě slavíčí vzdech;
a jako zrnka růžence chvílí
tichounce lístek za lístkem bílý
jasmínu květy padají v mech.