Jeho krví zúrodněny,
smrti potem svlaženy,
rozkvétaly šeré poušti
v bílé sady lotosové
jako Nilu prameny.
Nebe sny jak zlaté včely
oblétaly nad nimi,
sladké květy bílých duší,
jejichž těla chřadla v stíny
extasemi žhavými.
Nestačily na staletí
vbitých údů krev a pot,
a zas bejlí všude roste
žhavých barev, kyprých tvarů,
žitím otrávený plod.
Vyžily se na povrchu
pomrvené prsti lích,
mezi bejlím zas se plazí
v staré půdě nedotknuté
rozchechtaný starý hřích!