Boj zuří krutý,
boj bratrovražedný!
Tvůj zákon nepohnutý,
což slovo Tvé, ó Kriste, jsou jen sny?
Krev proudem teče, kdo ji zastaví?
z ran, které zasazují meče;
jich ocele kdo láskou roztaví?!
Svým ostrým pluhem,
hle, válka přeorává zem
a ve zápasu tuhém
je lidstvo samo semenem.
Pro lepší Příští kypří půdu,
pro Království, jež přijít má
bez slz a pláče, bez strastí a trudu
a věčně potrvá!
Pro věčné Léto,
jež úrodou zem hne
a semeno, jež vseto,
a osení vše žárem prožehne.
Jak zlato v napřažené dlani
svá zrna stébla ponesou,
jež tisícletí schrání
a v srdcích lidských skryta jsou!
Pro Hospodáře,
jenž nedočkav je žní
a starostlivé tváře
ven vyhlíží, jak řadou dní,
už staletí: že z krve Jeho,
jíž srdce prudce krvácí,
zas není plodu touženého...
A půdu srdcí znova převrací!