Svůj svatý požár spadnout nech,
dej zažhnout svět až do obzorů,
ať v mystických Tvých plamenech
svět vzejde nových tvorů:
dšti příval srdcí do úhorů,
ať rozkvetou v Tvých čistých snech!
Svou dlaní, všemohoucí Rozsévač,
šij lásku v hloubku lidských niter,
to símě zázračné, je vhodit rač
jak slunce v šero jiter
déšť paprsků, tak zlatých liter
Svůj zákon věčný v srdce lidská znač!
V kmen starý člověčenstva mízou lej
Svou milost nové zase ke žni,
plod drahocenný, ó nech vzpučet jej,
Svým ohněm planý výhon sežhni
a srpem andělů Svých sežni,
co roste býlím v poli Tvém – však dobru požehnej!