Při tomto světle matka moje čeká,
jí z dálky nečisté vše smutné zprávy,
jež o mně přijdou, v bdění neunaví,
jí nikdy nezavře se náruč měkká.
Při tomto světle bílém snad se leká,
kde spité kroky žádostí se staví,
kam na klín v mdlobách hříchu skláním hlavy,
kde na srázech má noha v hloub se smeká.
Při tomto světle láska Boží bdí jen
a na mne myslí, do dálky mi svítí,
kde dům jest její – dlouho opomíjen;
kde polo zastřena jen bílým chlebem
se přece usmívá – dá mléko píti
mně mdlému z prsu probitého hřebem.