To bouř je! Venku noc je chmurná, tmavá;
řve hrom, a blesk výš pochodní svou mává
a bije v zem, jež v stínu schovává se;
v mé okno vichřice svým křídlem pere:
to venku noc a bouř jsou ve zápase.
Kdo zvítězí? – A myšlénky mi steré
se v duši unavenou tlačí –
tam též je noc, a stín se žalů vláčí,
tam bouře také z nenadání vstala,
a beznaděj svou pochodeň hned vzňala,
tou za snem sen se v popel a prach kácí...
Juž bouře dozněla, juž v dál se ztrácí,
a kolem dní se a jest blízko k jitru –
což bouře v duši mé též dohřměla,
i míru svit mi padnul do čela;
však noci temno zůstalo v mém nitru!