Jdou Prahy ulicemi ve průvodu záhony lilií, jdou v plesu ku Božímu hodu s Ježíšem, Marií.
Prapory běloskvoucí výše vlají a v předu zlatý kříž, to nebesa se divem otvírají, schodiště nevidíš?!
Jak vytesáno valné z oblaků je, s kobercem pomněnek, proud nekonečný po něm sestupuje jak příval vod i řek.
Jdou drobné družičky, hle, tady v předu, to masky andělů, však poznáváš je tklivém ve pohledu a po jich úbělu.
Na hlavičkách jim vínky za koruny a v dlaních lilie, a na fáborech vlajících déšť slunný jak když se rozlije.
Za nimi v bílých řízách řady panen, jdou jak v extasi, jim se rtů tryská sladkých písní pramen, jenž srdcem prochází.
Nevěsty Kristovy, jež mu se snoubí svou cudnou prostotou a nad něj neznají tu jiné chlouby a služkami se zvou.
A ženy jdou a matky, v zraku něhu a v rukách růžence, ty na Marii myslí na oblaku a v loktech Zrozence.
I na své poklady, jež zanechaly, ach, doma v kolébkách, by andělé tam strážní u nich stáli a hlídali je v snách.
Stan bílý zjevuje se, zlatem tkaný, a pod ním kráčí kněz, v třesoucích dlaních monstranc, na vše strany, zkad žehná Velekněz:
Velekněz, bílá Hostie, jež září nad slunce na nebi, čtyřikrát spočívaje na oltáři, pln božské veleby.
Jih, Sever, Východ, Západ, vše to pod širou klenbou hvězd přehlíží Vladař světa v chvíli této v milosti božských gest.
Sbor mužů neshledný se za ním řadí jak falanx válečná, jak tábor širý stanu na pozadí, střen do nekonečna.
Na fanfar hlas teď vítězný a zvučný, jak králův na povel, umlká hymnů zbožných ohlas hlučný a v dálkách jak by mřel.
Král eucharistický v zlatohlavu monstrance výš se vznes’ a svému bezčetnému žehná davu, jenž před ním ve prach kles’.
Jen zvonů plesy jako Božích duchů zpěv s nebes oblastí hřmí nad Prahou, jež v extatickém vzruchu v něm splývá ve slasti.
„Blažená Praho, skloň se na kolena, to svatá chvíle je, Bůh žehná tobě, ať je naplněna tvých snů tvá naděje.
Mír sobě měj i národu a zemi, blažená Matka jak, Slovanstva obklopena haluzemi, se vznášej do oblak!“ – –
Dnes Praha mystickou se krásou vznímá, jak když se rozvíjí, je všecka panenská a na skráni má korunu z lilií!
Cookies on Poetry Cove