Rodička zem si oddychuje,
plod sžatý tiskne k srdci blíž;
zářící úsměv v oblaku je,
tvář utajenou – nevidíš?!
Po těžké hodince své, hle, má
a světu vydala svůj plod;
v úžasu darů svých je němá
a čeká díků doprovod.
Pro všechno tady tvorstva plémě
svou obět nesla bez výhrad,
jež životem je v tvoru, ve mně,
a cítíš srdce prudce plát –
Rodička zem si oddychuje
a plod svůj tiskne k srdci blíž;
zářící úsměv v oblaku je,
tvář tajemná – ty zatušíš!
Neb pole za stůl se ti mění
a prostřen je tu celý lán;
toť nové chlebů rozmnožení
jak v poušti, vína v Kanaan!