Těch zvonků hlas to srdce výkřiky,
to jásot duší, hymnus veliký,
hle, rukou sepětí
to trůn Tvé oběti,
ó božské Slunce sladké mystiky!
Číš zlatá, kol jak paprsky se strou,
teď stala se Tvé krve studánkou,
tajemný nebes dar
náš vlažit suchopar,
by lilje znovu rozkvetly, jež schnou.
V ty okamžiky dva tak nádherné
kéž Láska Tvoje moje žití spne!
nic více a nic dál,
ó kéž bys tolik přál,
teď v Tobě žít mé lásce plamenné.