S Bohem buď, domove můj rodný,
s Bohem, mne vábí jiný svět;
zde žil jsem dětství svého po dny,
dnes příliš skromný pro můj vznět.
Chce volnost, rozkoš moje mládí,
chce životem se opojit;
tvůj mír mi světa nenahradí,
tvých klidných radostí jsem syt!
Hlas touhy do dálky mne volá,
tvá pouta roztrhávám rád;
den za dnem je tu jak poušť holá,
z poháru života chci ssát!
Tam obzor růžový mi kyne
a okřídluje kroky mé;
já tuším půvaby tam jiné,
my už se neuvidíme!
Adieu, otče, matko, všecko,
mne náruč jiná v dálku zve;
vše odvrhám, co byl jsem děcko,
mne nezdržuj, pusť, domove!