To vše mi nezbrání!
má hořká minulost, můj osud;
přes všecky vzněty profanní
já miluji tě posud.
Tak dětsky naivně zas,
jak léta by se nezměnila;
jak teď by teprv přišel čas:
tvá setba vyrazila.
Jak ve své ponebí
by byly vlídně přesazeny,
v žár, jenž jim potřebí,
jsou květy rozpučeny.
Tys Tvůrcem všeho byl,
tvou Milostí jsem obrozený;
já na tvé jméno posvětil
chrám duše očistěný.