Zmrveny krví líchy v šíř i dál,
Evropa přeorána;
do temnot smutků jak by tiše vlál
svit úžasného Rána.
Neviditelný Kdos’ jde po líchách,
semeno skryté hází,
nebes Pták mystických svých vláh
rosou jej doprovází.
Tajemné símě klíčí do srdcí,
osení vroucně vlní,
sladký dech úrody už kypící
nadějí novou plní.
Nová se rodí Duše na líše
za války děsné říje,
zrozena z mystického Ježíše,
je láskou, lidskostí je.
Cudná je, nedotknuta vášně rzí,
Božích úst vlahá dechem;
nenávist zlým snem z země vymizí,
hoře v nic skane echem.
Bratrství zlatým pevně řetězem
k srdci zas srdce stmelí;
zázrakem krásným tehdy Bůh se v něm
naposled v lidstvo vtělí.