Všemu konec už,
mír je v nitru;
co tě vzrušit můž’?
toužíš k jitru.
Myslíš na odchod,
skládáš věci;
marný světa svod,
duch dí: Nechci!
Zaslíbená zem
srdce táhne;
okouzlený jsem,
ve mně prahne.
A já nedočkav
patřím v dáli,
ruce vzhůru vzpjav,
ztroskotalý.
Maják z vod se zdvih’,
blíž jsem spáse;
nebe v červáncích,
rozdnívá se!