Vlaj podzim si, jen vlaj!
chlad jeho milý
dá tolik síly
dojít až světa kraj.
Je klidný lodi běh,
šum vlny snivý
je konejšivý,
neruší v tichých snech.
Co život sliboval
a co ti nedal,
co’s marně hledal,
teď přijde čas, bys vzal.
Neb život není klam,
je naplnění
a posléz smění
za blaho hořkost nám! –
Vlaj podzim si, jen vlaj,
nám život kyne,
jenž nepomine,
a věčnost – není báj!...