V Tobě jsem položil
vrch žití smělý,
všecko ti podnožil,
můj Spasiteli!
K tobě se otáčí
mé všecko snění,
rozkoš mi nestačí,
když z tebe není.
Sluncem tys mého dne,
jež nezachází;
smrť moje polodne,
noc po něm schází.
Zemdlený setbou svou
sním v potu tváři,
skloníš se nade mnou
sám v svatozáři:
„Pro mzdu svou, Věrný, pojď,
ráj čeká tebe!“
Kde tys, mě doprovoď,
tam mé je nebe!