Praha přichází dnes k tobě,
s korouhvemi nad hlavami,
v podvečerní tiché době
v bílé záři pod hvězdami.
Intimní je tak ta chvíle,
jak by cosi ožívalo;
dávné vzpomínky a milé,
co už umříti se zdálo.
Ne, to byla jenom maska,
na chvilku se zarouhala;
s hanbou zmizela a láska
horoucnější jen se vzňala.
Zas nám záříš s toho mostu,
bdělá stráže naší Vlasti,
připomínáš minulost tu –
kdo z nás přejde bez účasti?!
Dole Vltava proud žene,
u nohou ti hymny pěje –
svobodě své navrácené
pokolení vděčné – zde je!...