Paprslek zlatý sletí už v kraje,
v korunách stromů mihá se, hraje,
až jeho žárem led a sníh tá –
zda-li už jaro? země se ptá.
První již vůně od strání vlaje,
ozvěnou písní šumí to z háje;
tisíce zvuků, nápěvů sta
v zurkot se proudu, v lesa šum tká.
A duše? slastí chvěje se cizí,
mračno že pochyb také v ní mizí;
naděj kde kryly ledy a sníh,
z poupěte květ se tajemný zdvíh
a jeho vůní duše má jata,
s první svou písní v náruč Tvou chvátá.