V prach vroucně na kolena! hlas náš ať pláče, kvílí, sténá, jak duše bolí! vy, trpitelky u krbu, vy, reci v poli,
své srdce do hlubiny otevřem, ať krví jeho kypí modlitba! A rcem: OTČE NÁŠ, JENŽ JSI NA NEBESÍCH! My děti Tvé a bratři vzájem;
Tvůj sen, by země rozkvetla zas rájem, hle, v bojích krvavých a děsích dnes jak je vyvrácen!
POSVĚŤ SE JMÉNO TVÉ! Ať sladkost jeho ňadro cítí, jež bolest rve; ať přítel, nepřítel jím vznítí
se v plamen lásky, která k Tobě zve! PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ! Ať jako dým se rozeptýlí vše pyšné plány, které v krvi šílí;
Ty kraluj, sladký v lásce Své! BUĎ VŮLE TVÁ JAKO V NEBI TAK I NA ZEMI! Tvé jho chcem na svou hrdou šíji; Ty chceš, meč padá z tvrdé pěsti,
ryk války oněmí! Ať kalich hořkosti nás míjí, dej pomstě v růže lásky vzkvésti! CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ DEJŽ NÁM DNES!
Ať v ples se vznesou hlasy zoufalosti; a žehnej zemi v její úrodnosti, jež plála v krvi dnes,
jak bratrský stůl ať nás hostí! ODPUSŤ NÁM NAŠE VINY! Jsme hříchu syny, krok náš je vratký, podchycuj je;
jak obstát, když se nesmiluje Tvé milosrdenství? Nesuď činy, jichž srdce neschvaluje! JAKOŽ I MY ODPOUŠTÍME NAŠIM VINNÍKŮM!
To vroucně chcem; křivd trpce nechcem vzpomenouti a nastaveným bratrským nám rtům své k políbení míru nabídnem,
v němž hněv se v niveč zhroutí. A NEUVOĎ NÁS V POKUŠENÍ! Ne, nikdy! K bratrskému sváru, dej, ať ho není!
V nás potři pýchu, jež chce zmaru, i ctižádost, jež sní o porobení, vše roztav v milosti Své žáru! ALE ZBAV NÁS OD ZLÉHO!
Ať dobro klíčí z srdce prostého, ať země Tvým je rájem, my děti Tvé a bratři vzájem, Tvůj sen! Tvůj sen!
ať sladce je tu naplněn, dej, Otče náš, jenž’s lásky zdroj a pramen. AMEN! AMEN! AMEN!
Cookies on Poetry Cove