Bylo jednou! – mudrcové hádali se,
národu kdo Svobody zpět vydobyl,
aby jeho požehnané skráně lysé
zlatým věncem vavřínovým vděčně svil.
Hlásily se kandidátů husté řady,
vděčný národe-li můžeš, sečti je;
jedni ve zápecí jisti, kuli rady,
bez činu a hany reci Maffie.
Do legií jiní stavěli se cele,
krev svou lili, ne-li sebe ulili,
posléz ještě, ctní to Osvoboditelé,
s dekrety už hotovými přibyli.
Tu se hroby dávných věků otevřely,
hromový ztad Praotců zněl přísný hlas:
My to símě štěpovali po věk celý,
persekucím vydáváni na pospas.
Hádají se podnes mudrci té země,
Svobody kdo v pravdě slavný původce:
ti, kdo, mrtví, štěpovali její sémě,
či kdo přišel sléz a sebral – ovoce!