Tvrdá je ta země, tvrdá,
pluh ji sotva zkrojí;
něma, násilím jež zhrdá,
stále jsme spol v boji.
Nepoddá se síle lehce,
pot ať řine s čela;
nerozumí, nechce, nechce,
úhorem by chtěla!
Vyrazí mi kleče z dlaní,
nasazuji znova;
těžká je, říc’ nelze ani,
práce oráčova!
Však když vyraší to v klasy,
zašumí to poli,
jako velepísně hlasy
vděčně oráčovi.
Jak to srdce, když se vzpírá
nebes Hospodáři,
když pak vzejde žatva širá,
ó jak vděkem září!