Tlum andělů, kde kol Tebe se vznáší,
v tom moři věčném sladkých melodií,
kde v gloriolu sluncí zář Ti svijí
v tom zdroji slastí, jež jsou nad vše krasší;
kde trpký žal, jenž každou radosť plaší,
Tě s otráveným kalichem svým míjí,
kde svěží květ Ti padá v skráň a šíji,
zkad bludnou drahou zříť je zemi naši,
jak prostorem se v mlžnou dáli řítí,
– jak hvězdy bílé slze na ni svítí...
rci, zda v tom pleném víru shlédneš dolů,
tam tisíc srdcí puká v tichém bolu,
tam tisíc rukou po Tobě se točí:
„ach, obrať k nám své milosrdné oči!“