Z všeho tys mi nejmilejší,
Praho, srdce Čech;
slávu svoji k nebi vejši,
lásku svou nám nech!
Zůstaň povždy starou Prahou,
jak tě znal už děd:
věrnou, českou, lidu drahou
jako před sty let!
Přede mnou jak ležíš v kráse,
cítím, jako nůž
láska k srdci protíná se
žhavá – a jsem muž!
V pamět svou tě namaluji
vroucně zrakem svým,
do snů svých tě zarámuji,
v srdce zavěsím.