Ó nepochopitelná!
Ó blesku náhle vzplanulý
se chvějícími ňadry Boha,
ty šílící zde lásky věčný květe!
Ach, touho přejít v milovaného,
žhnout rozpálenými čivy,
zrát v srdci rozníceného
jak víno přetajemné révy!
Ó mžiku zachycující věčnost v tváři,
ty zakřiknutý plese nevýslovně blažených,
ó zrcadlo, jež vyšlehává
jas paprsků všech, sluncí všech a září,
ty plné skojení snů žhavě vysněných:
jsi hrob, kam mystik srdce pochovává.