Hlas Tvůj je sladký jako holubičí,
v něm dřímá štěstí kouzlo, vonný ples,
když tichounce zní večer v zdřímlý les,
z kad stínem vlaha noc se zvolna týčí.
Pod jeho zvukem, co v mé mysli klíčí,
je květů, písní, paprsků je směs,
jsou rosné perly, které vroubí vřes,
jest touha, po Tobě jež vzdychá, křičí.
V mé hrudi bolest-li, má balsám pro ni,
v poušť života mi svoji vůni roní
a v divém víru světa ze područí
mě volá, vábí Tobě do náručí;
má duše se jak děcko při něm stiší –
ó mluv, má Paní, služebník Tvůj slyší.