Tys plná milosti, ó svatá Paní,
vždy slzu soucitu máš pro chuďasa,
kdy hoře duši jeho rve a drásá,
Ty balsám rajský tiše liješ na ni,
a řídký hosť když k nám se časem sklání
a radosť v ňadrech nám se rozejásá,
Tvá ruka štědrá bohatěji střásá
ty květy její s hvězdných sfér a strání.
Nad děcka kolébkou se krok Tvůj staví;
snů kouzlo spřádáš kolem jeho hlavy
a starci, nad hrobem když už se kloní,
s Tvých retů zvěsť o ráji v duši zvoní;
co Tobě nepravosť a hřích a vina?...
Jen lásku znáš a jak se zapomíná!“