O varhany, kdo mluví,
kdo vámi hřímá v děse?
Bůh stojí u portalu,
vjít nechce, hněvaje se.
Je příliš temno zde mu,
a svíce na oltáři
i zlato hlavy kasul
jen matnou šlehnou září.
Pryč mátožný svěc plamen,
ať kryjí okna clony;
však srdce pozdvihněte,
ať hoří olej vonný!
Je příliš temno kolem,
v prach, pokrytci, svá čela!
jsou lampy vaše prázdné,
jsou srdce vyhořelá!
Bůh světla pominul vás,
dál, slyšíte, jak běží?
jej nezláká kov berel,
ni zlatohlavy kněží.
Jde vstříc, již přicházejí,
výš lampy žhavých niter
jim brány zotevírá,
práh věčných bílých jiter!