Ve jménu Otce + Syna + Ducha spolu!
než v brázdu novou zasadím svůj pluh;
tak chystali se Otci do úkolu,
jak s nimi býval, buď i se mnou Bůh!
Než zakrojí se ostří v zem, jak oni
já k tobě pozvedám tvář od klečí;
ať o skálu pluh naráží a zvoní,
tys Bůh můj, jazyk nezazlořečí.
Vím, přijde mráz a přijde nepohoda,
pak bez tebe co bude z osení?
A přijde úpal, žatvu moji zhlodá,
však pod tvou rukou jak se promění!
Žeň moje uzrá teplem tvého zraku,
klas zazvoní ti chválou, padna v zem;
já vděčně zvednu zraky do oblaku
a tobě navrátím: „Co tvého, vem!“
Ve jménu Otce + Syna + Ducha spolu!
do brázdy nové zasadil jsem pluh
a křížem přežehnal se do úkolu;
jak s Otci býval, buď zas se mnou Bůh!