Nehřeš víc!

Kouzlo tklivé, něha snivá, div se srdce nezachvívá, a to oko plné třpytu mluví k tobě o soucitu;

usmívání, slitování na rtu svatém, v bílé skráni, božským jasem hoří líc! Vedle Kristus na svém kříži

tiše shlíží, jak se blíží smrt, jej v ústa líbajíc. – Poklekl jsem v zanícení, bez modlitby v tichém snění

díval jsem se chvíli dlouhou na ten obraz; divnou touhou duše vřela, hruď se chvěla a ty chmury s mého čela,

kam zmizely, nevím sám: bez svitu mé bylo žití, kam se řítí, teskno cítí, kam jde, všude v náruč tmám.

Hledám ráje zlaté prahy, naděje mé a sen blahý, který prchnul z duše mojí, hledám štít v tom krutém boji,

který kruší matnou duši, hledám meč, jenž kouzlo zruší, jež mě zlobně opřádá; a boj roste každou chvíli;

kam se schýlí? nemám síly a má víra uvadá! Slyším už, jak z dálky věje dračím křídlem beznaděje

a jak zoufalství se zvedá nade mnou tvář mračně bledá; ke mně z pola v mdlobách volá: ustaň, moc tvá neodolá,

marně ještě vzpíráš se! Chceš být ctnostným? Klamná snaha, vem číš blaha! a juž váhá ruka má v tom zápase...

A já klesnul! – Svatá Paní, slyšíš-li mé zpovídání! já se brodil v hříchu kalu, posmíval se ideálu,

k lačnému i k žíznivému, bez soucitu byl jsem k všemu, a jen v nitru hlod a plam; z číše rozkoši jsem píval,

v duši splýval pochyb příval – a já poznal: i to klam! – Dokonal jsem zpověď svoji a v myšlenek těžkém roji

hlava klesla v tichém pláči; jak se míza vesny tlačí v suchý peň po mnohém roku plály v oku a pak v toku

slzy řinuly se v líc! Když to hudbou věčných světů chvělo se tu s její retů: Jdi, mé dítě, nehřeš víc!

Nehřeš více! v tom je síla, nadšení je, z něhož pila duše tvoje v mladém snění, v tom je vzlet a povznesení,

vítězství je, harmonie, vůně a pel poesie, jež tvůj život posvětí! Nehřeš! vidíš mého Syna?

v smíru kyna, rozepíná s kříže ruce v objetí. – Tisíckrát buď požehnána! jsi ty k nebi zlatá brána,

hvězdou moře ve příboji, štítem nebes v těžkém boji, archandělem, jenž v ráj sladký vedeš zpátky krok náš vratký,

nocí záříš nad měsíc! Oko mé se na kříž dívá, hudba tklivá v sluch mi splývá: Jdi, mé dítě, nehřeš víc! – –