Den Páně slaví dneska lesy,
jich sbory pod klenbou jak katedrál
tu strmí v smaragdové směsi
pod blankytem, jenž zlatem vzplál.
Své ohně leje azur širý
na zemi v obět zápalnou,
a vůně lesů bez vší míry
se v opojení vzhůru hnou.
Tu větve zdvihnou se a klesnou,
jak někdo do kláves by sáh’
a zazvoní šum hymnou plesnou
jak duchů Božích Hosannah.
Teď po kmenech se dolů smekly
paprsky světla bílé v zem,
to andělé si na mech klekli
před lesů vonným oltářem,
A skvoucí oblak nebem letí,
zřít jeho stín se hvozdem hnát:
to Pán teď vyhlíží své děti
a ráčil lesům požehnat!