Ne, nechtěj víc, než dát chce Bůh,
tvůj Otec láskyplný;
ať přes loď tvoji, bouř a vzruch,
se převalují vlny!
Své srdce v dlaně jeho vlož
jak ulekané ptáče
a důvěru svou v něho zmnož
tak klidný, bez slz, pláče!
Ne, nechtěj víc, než Bůh chce dát,
tvůj Otec dobrotivý,
a s vůlí jeho smiř se rád,
syn jsi, kdo vlas ti zkřiví?!
Je hoře, ztráta jenom stín,
jenž přes cestu lét’ plaše;
však On je slunce, jeho klín
a náruč, ty jsou naše!
Ne, nechtěj víc, než Bůh dát chce,
moh’ dát by víc než sebe?
až tvář mu skryješ na srdce,
co toužil’s, najdeš – nebe!