Mé srdce ohněm jenom vzplanout nech
jak východ nebe v nachu plamenech;
hle, andělé na křídlech zlatou zoři
mně nesou z temnosti a z hloubky moří.
Mé srdce ohněm jenom vzplanout nech
jak rosu žhavě v květů lupenech,
kam červánky svá rudá křídla noří;
to srdce ledové: ó nech ať hoří!
Ať z duše prchne noc a stín a šeř
a srdce mé ať mystický je keř,
zkad obraz Tvůj se zvedá usmívavý.
Mé srdce ohněm jenom vzplanout nech;
než potřísní je všedních citů dech,
ať láska Tvá je, nebes Paní, ztráví!