Jde světem nebes Hospodář
a símě nebes sije,
a v jeho stopách slunce zář
i rosa, svlažujíc je.
Však půda není živná vždy:
tu símě padlo v cestu,
tam skalnaté zas do půdy,
zde vázne v hloží klestu.
Však třebas nepatrná část
jen padla v dobrou zemi,
až přijdou ženci setbu klást,
nezklame nadějemi.
Žeň vozy těžké zavezou
a do stodol se složí,
a brány nebes uzavrou
se za úrodou Boží.
Ty, Hospodáři, milost dej:
v mém srdci skálu zkruši;
tam hloží, je-li, vytrhej
a vezmi žeň s mou duší!