Sokolové, sokolíci,
ještě že vás máme;
však stíráme slzy s lící,
aniž zčervenáme.
Ve vlastním nás poličkují
a my nastavíme;
českými psy pojmenují,
my se pochlubíme.
Už i na vás dorážejí:
radost, jak jste vzlétli,
zakroužili vzteklém reji;
však se ve vás spletli.
Naše vojsko, hradba země,
milice jste pravá;
jak to zahořelo ve mně:
no, už národ vstává!
Rád já slyším vaše skřeky,
to jde srdce ze dna;
do vás lijem svoje vzteky,
s vámi falanx jedna!
„Nepozvolte“! v Bazovici
krev ta ještě svěží;
do nebe ta volající,
smiřitelna stěží!
Do pařátů bídnou zmiji
sevřete ji lítě;
rozklovněte hlavici jí
na ráz, na ráz hbitě!
„Zadost“! vynuťte si smělí,
netlumte své hněvy;
Sokol duch je, národ celý,
běda, jestli sleví!