Oráte, oráte Českou zem
nepěkně, klikatě;
komu to osení červencem
vyzraje bohatě?
Bude to drahému národu
na čest a slávu-li?
odveze celou tu úrodu
do vlastní stodoly?
Sotva jen vylézá na poli,
už jsou tu kramáři;
lichotí, lahodí, šveholí,
snad se jim podaří.
Však se mi nelíbí, chrpa zlá
polem že prokvétá;
aby tak na národ nezbyla
strniska požetá.
Cizák by sebral snop s plesáním,
paběrky my tak než;
což bude Český lid na vlastním
pořád jen chudá spřež?!
Co bylo, nebude vůlí zlou,
Bůh to dát neráči;
kdyby přec, uši vám zalehnou:
Hrom do vás, Oráči!