Jaký lesk a třpyt a záře stkvělá
v Nazaretě nad chudičkou chatou,
andělé to strou svou peruť zlatou,
růže bílé prší s jejich čela.
Růže s čela, se rtů píseň vřelá
zvolna splývá na zem ve tmy spjatou:
„Jásej, země, jásej slastí svatou,
z kořen Jesse lilje vypučela.
„Alleluja“ hřmí to ve kraj spící
jako hymnus plesný, vítězící.
A vnitř chaty hlavy dvě, vlas bílý
nad kolébkou níž a níž se chýlí,
a v jich řasách sněžných slzy vřelé
věstí příchod – Matky Spasitele.