A byť by všichni na tě zapomněli,
my nemůžem, my nemůžem;
tak když se láska v celé srdce vtělí,
nad život dražší je má zem!
Nad život dražší, nad království světa,
a co můž nebe půvab být;
kde je ta krása rozkvetlého léta,
jež mohla by mne odvábit?!
Ať drsná je má zem, je přec mi rájem,
a třeba květ ji nezkrašluj;
ať drsný národ, jenž tím vládne krajem,
já plesám: Kraj a národ můj!
A sláva jeho k nebi se mi výší,
má krásy nebešťanů vzhled;
ó Bože, až se srdce k smrti ztiší,
v něm – vydechnout dej naposled!