Výš a výš se nese
na oblacích;
dole smutek stře se
v apoštolů zracích.
Nebe otvírá se,
výheň slávy;
mizí v jejím jase,
nic ho nezastaví.
Pohled lásky, touhy
za ním letí,
tichý vzdech a dlouhý
v rukou vroucím spjetí! –
Ach, ta láska, touha
v srdcích leží;
život plyne zdlouha,
však svou naděj střeží;
Tou jen život sládne,
číše žluči,
že mu jednou padne
navždy do náručí!