Je to jako při vzkříšení;
co jsi těžce oplakal,
hrob ti vrací, mrtvé není,
marný byl tvůj žal.
Je to jako při shledání,
čeho’s nemoh’ oželet,
vrací se ti z nenadání,
krašší na pohled.
Volyň, Volyň, myslím na tě,
nejvěrnější, nejdražší,
žádná zloba nezmohla tě,
sotva odstraší.
Bylo nám tak v duši měkce,
když jsme tiskli dlaní dlaň,
slzy bylo zříti chvět se
vaší lásce v daň!
Tak už jedno zůstaneme
proti všem jak svorná hráz;
jeden rod a jedno plémě,
s vámi je nám snáz!
Zříme do své budoucnosti,
s nadějí a vírou v ni,
hrdi vaší nad věrností:
„čest buď Volyni!“