Lilije dokvétají,
cítíte vůni mdlou?
Ach, vůni umírajících
s tou tváří zsinalou!
Neměly sluncí žhavých,
jich ohně dávno vychladly;
neměly rosy moře
a žízní vychřadly.
Nyní mi dokvétají,
koruny těžce skloněné;
poslední vůně lijou,
bolestí sycené.
Už nikdy nerozkvetou,
na těchto líchách víc už ne;
list jejich svěží zčerná,
sníh jejich sežloutne.
A kdo tou cestou půjdou,
se zasmějí té pověsti:
jak na těch líchách smutných
kdys mohly rozkvésti.