Trůn dřevěný má ze dvou břeven
a nad ním nebe baldachýn;
svět u nohou mu leží zjeven,
pod tíhou hříchů svých a vin.
Trnovou korunu má v skráni,
žezlo mu z ruky vypadlo;
rozpjaté ruce k požehnání,
nebe a země divadlo.
Patero studnic klokotají
života vodou pro tebe
a v boku se ti otvírají
milostné dveře do nebe.
Tu vcházíš do královské síně,
kam zve tě božský Hostitel,
jenž divem ve chlebu a víně
do našich obléká se těl.
Neb královské jsme jeho plémě
a jeho spoludědici;
slzavé údolí je země,
jímž procházíme poutníci!