Na rozbouřených vlnách moře
člun můj se zmítá zle,
mé dobré úmysly, ó hoře,
mé síly jsou tak mdlé!
Spíš, Pane? nebezpečí tu je,
přes lodičky už kraj
se kalná vlna převaluje;
co tvého je, ó haj!
Ach, jak se kolem zešeřelo,
břeh nikde nevidět:
Vstaň, Pane, hyneme, tvé tělo,
vstaň, vztáhni ruku vpřed! –
Hle, jaký zjev tam v lodi přídi,
kdo je ten lodivod?
ven z přívalu vln loďku řídí
a bouř i příboj zkrot’!
Zjev zářný šat má od Hostie,
být může Ježíš jen;
má duše oblesk hladiny je,
kde mír je rozprostřen!