Vlas dlouhý splývá jí až k ramínku
a lichotně se kolem tiskne,
jen chvilkou jako rosa v lupínku
sníh hrdla jeho stínem blýskne.
A čela pod oblohou klenutou
dvě řasy jako mráčky zlaté,
za nimi patřím s duší pohnutou
dvě očka, hvězdičky dvě vzňaté.
Když modlíc otvíráš je nadšeně,
z nich proud se řine něhy, krásy,
že sotva mrtvý Kristus na stěně
udrží zamčené své řasy!