Juž vyrostl květ luny stříbrný
na vodách,
hvězd – zlatých ryb roj nádherný
k němu táh’.
Květ mrtvých nadějí juž blednoucí
v hloub mi kles’,
jak odlesk luny mdlý a hasnoucí
od nebes.
Po stupních myšlenek sem zvlněný
duch můj táh’;
zda měsíčný by květ ten ztracený
nedosáh’...!