Umučený Trpiteli
lásky nikým nechápané,
na tvých ňadrech skrývám hlavu,
do tvých ran má slza kane.
O jak hořce mě to kruší
a má ňadra bouří vzlykem,
chtěl bych zajít na tvém srdci
bolestným tím okamžikem.
V slzách roztát na tvém těle,
přitisknuty žhavé rety
na to srdce otevřené,
zapomenout na vše světy.
Přivinout se v prudké křeči
v přeblaženou náruč tvoji,
v jeden život snivě splynout,
který věčnost nerozdvojí.
Šlape bolest po mém srdci,
do zoufalství moře štve ho:
mrtvé tělo alabastrem,
vylit vzácný balsám z něho.
Ach, té lásky nepochopit
ni vší trýzně jeho kříže!
A mé hoře větší všeho:
Vinu mít, jež k němu víže!