Já spím – však srdce moje bdí a v pláči
u Tvého prahu bloudí v toužení,
mdlé vůní myrrhy, která po kmeni
se v zlatých kapkách vráskou stromu vláčí;
po luny paprscích se vznáší, kráčí,
vždy výš, jak roste jeho nadšení,
u nohou Tvých jak děcko šťastné sní
a slzami je smývá, smáčí.
Ty k němu níž se skláníš ve úsměvu
a na rtech Tvých je tolik hudby, zpěvu
a tolik záře v obličeji Tvém,
že v opojení k zemi zpět se vrací
a bouř ať žitím zmítá, naděj kácí,
v té zpomínce mu život – sladkým snem.