Mátuška, Svatá Rus, je na mučidle,
slyšíte zmučené ten křik?
Slovanů srdce neozve se sstydlé?
promešká tento okamžik?!
To carské jho jak ještě sladké bylo,
co sovětů jak mučí kruh;
to je ta svatá země? co z ní zbylo,
je popraviště, mrtvol puch.
To Kristus v ni se vtělil bičovaný
a na Golgotu vleče kříž;
je nový hrob už pro něj vykopaný
a slunce pro mrak nevidíš!
Mstitelů není ve Slovanském rodě,
by zakřičeli jeden hlas;
jen nepřátelé vyčkávají v shodě
poslední její na zápas!
Náš Osvoboditel, ta naše Spása,
nadějí našich Budoucnost!
jen nepřátel, slyš, jízlivost jak jásá:
snu Slovanského zřícen most! –
Zbaběle Slovan jak by ještě čekal
na vzkříšení snad marný div;
Evropy vzduchem, zdá se, jak by těkal
smích Geronův a v tvář nám pliv’!