Jedno jméno za tisíce,
jedno jméno celý svět;
matko, neuzřím tě více,
v srdci však tkvíš v konec let.
Jedno tvoje pousmání,
život rozkvete hned máj;
když nám dětství zrak tvůj clání,
svět je pohádka a ráj.
Tvoje slovo písní zvoní,
kouzlem opřádá jak sen;
vzpomínkou se hlava skloní
a zrak hned je orosen.
Cítím na své tvoji ruku
a hned v duši mi je snáz;
smíříš život do souzvuku,
stín-li vstoupíš mezi nás.
Ať nás třeba i hrob dělí,
prostřed nás se klade noc,
obraz tvůj se ve sny vtělí,
očaruje tvoje moc.
Matko! jméno okouzlené,
dražší než-li celý svět;
hle, ty ruce napřažené,
miliony, v každé květ!